KURZÍVA

čtvrtek, dubna 30, 2015

Jsme s Lenny venku a přijde mi zpráva od spolužáka Jiřiny...





Jemné pohupování ze strany na stranu. Lehké nárazy o dřevěné molo. Vzdálený zpěv ptáků, ukrytých v korunách stromů. Šplouchání drobných vln, které cachtají o boky jachty. Postupné zapojování všech smyslů. Od pohybu, přes zvuk, až ke zraku. Otevřít oči. Přes drobná okna spatříte lehký mlhavý opar valící se po hladině jezera. Skrz slabá mračna se začíná opatrně probouzet slunce. Jeho paprsky pomalu prosvětlují prostor uvnitř lodi a vábí vás vyjít z podpalubí ven. 
Po otevření dveří vás přivítá mírný vánek, který vám lehce přeběhne přes obličej, následován lezavým chladem, který vámi projede celý. Na zádi se schoulíte do deky a s hrnkem teplé kávy v ruce vnímáte, jak se svět kolem vás probouzí k životu. Sluneční paprsky nabírají na síle a pomalu prohřívají toto červencové ráno. Voda už jen čeká na to, až se rozjedete a rozrazíte jednotvárnost její hladiny. 
Vše je zkontrolováno. Vše je připraveno na cestu. Po všem tom klidném a nepatrném zvuku v okolí, vám znění motoru přijde jako ohlušující řev. Nicméně si rychle zvyknete a už si to kličkujete mezi ostatními plachetnicemi pryč z přístavu. Daleko od všech lidí, daleko od všeho ruchu. Molo a pláž za vašimi zády je drobnější a stává se pro vás jen nezřetelnou kulisou. Váš cíl je vpředu. Široširá vodní hladina.
Postupně stoupající vítr si začíná pohrávat s vašimi vlasy a lehké ševelení větru k vám promlouvá. Už je čas. Vnímáte, odkud přichází, sžíváte se v jedno. Vítr, loď, vy. Jediná existence, jedna mysl, jedno tělo. Vypínáte motor a přecházíte k hlavní plachtě, doposud spící a stočeně odpočívající. Pomalu začnete tahat za lana, plachta se kroutí a naříká, cítíte se jako tyran, který nutí nemohoucího do práce. Tah za tahem je plachta výš a výš, až nakonec dorazí do vrcholu své stěžně, odkud se majestátně rozhlíží po krajině. Bělostná, přímá a hrdá dáma, která k vám, po tom probuzení, odmítá natočit svou tvář. Vy ale víte, že se jí to líbí, vnímáte vítr stejně. Hravé doteky se opírají o její boky. Její strnulost se vytrácí a maska rozhodnosti padá v rytmickém sledu drobných pohybů. Sem, tam, sem, tam. Jako tanečnice, kroutící svým tělem, vám předvádí svou nevinou show. V objetí svého nadýchaného milence. 
A najednou bam! Loď sebou trhne a vyrazí po směru větru, postupně nabírajíc na rychlosti. Příď rozráží vlny a na obě strany stříkají proudy vody. Koordinujete pohyby lodi pomocí kormidla a směřujete stále vpřed. Sníte o dálkách, o dobrodružství, možná se vaše myšlenky rozutečou až k pirátskému pokladu. A na okamžik nevnímáte problémy dneška, včerejška ani zítřka. Teď tu jste jen vy. Uuuaaahh! Cítíte neomezenou svobodu, trocha adrenalinu vám koluje v žilách. A vy jste volný. Vaše bytost se rozpíná do všeho kolem vás. Jste vítr pohánějící vás vpřed. Jste pták letící nad vaší hlavou. Jste voda uhánějící podél vašeho pravoboku i levoboku. Jste nekonečnost vesmíru, nezastavitelná síla. Jste. 
V té chvílí si uvědomíte, že žijete. 
A jezero je pro vás najedou malé, plné dalších plachtících turistů. Omezené a ohraničené břehy a vy chcete víc. Chcete se rozpínat a cítit nekonečnost bytí. A najednou si vzpomenete na moře, kde jste jako malý byl na dovolené. Vzpomínáte, jak jste seděli na plovoucí desce, s nohama ve vodě, daleko od břehu a řevu lidí. Křik města za vašimi zády. A vy jste hleděl na širé moře a viděl jste až na samý konec světa. Slunce pomalu zapadalo za obzor a červánky barvily oblohu do teplých červených tónů. V tom momentě jste našel svoji veřejnou samotu. Svůj niterní klid. Naprostý mír.
A teď už víte, kam vezmete svoji milovanou, pár set kilovou, krásku. Otevřenost slané vody vás láká k sobě jako Siréna zpívající svému námořníkovi. Moře je vašim nekonečnem. Vašim neprobádaným územím. Vaši cestou. Vašim cílem. Vámi.


Byl to úkol do autorskýho semináře, love it!

You Might Also Like

6 your comments

FOLLOW ME

BLOG Archive

Contact form

Jméno:

Email:

Zpráva: